Léčba zhoubných nádorů

 

Léčba zhoubných nádorů u mladé generace je komplexní, a podílí se na ní především 3 základní způsoby léčby – chirurgická léčba (operace), chemoterapie a radioterapie. V posledních letech se rozšiřuje použití nového způsobu protinádorové léčby – tzv biologická léčba.

Nádory dětí a mladých lidí mají jiné chování než nádory dospělého a staršího věku, proto je nejdůležitější léčebnou modalitou chemoterapie.

 

 

Systémová léčba: 

 

  1. chemoterapie: protinádorová chemoterapie je léčba cytostatiky, které jsou podávané většinou ve formě injekcí a infuzí. Cílem chemoterapie je zabít všechny nádorové buňky nejenom v samotném nádoru, ale rovněž buňky kolující v krevním oběhu a metastatické či mikroskopické zatím nepoznané ložiska nádoru. Podává se v cyklech ( á 3-4 týdny) dle protokolů pro jednotlivé typy nádorů. Účinek chemoterapie je  nespecifický, tj nezabíjí jenom nádorové buňky, ale všechny rychle se množící buňky v těle, co vede k jejím vedlejším účinkům ( podání vlasů, poruchy krvetvorby, poškození sliznice trávícího traktu atd). Tyto akutní vedlejší účinky jsou pouze dočasné. Chemoterapie může být příčinou i pozdních komplikací léčby, které se mohou projevit až za několik let.

Podle načasování je chemoterapie: neoadjuvantní ( podána před operací)

                                                        adjuvantní  (podána po operaci)

Podle intenzity a velikosti dávky je chemoterapie:

·         standardní – bežně podané dávky, organizmus

·         submyeloablativní, tj jsou podané vysoké dávky chemoterapie, ale krvetvorba se po určitém čase obnoví

·         myeloablativní – vysoce dávkovaná chemoterapie, krvetvorba by se neobnovila bez transplantace kostní dřeně nebo kmenových krvetvorných buněk

 

      2.   biologická léčba  je  nová  metoda  léčby  zhoubných  nádorů,  která  využívá  nové

            poznatky v biologii nádorů. Její výhodou je cílené ničení nádorových buněk, zdravé

            buňky zůstávají nepoškozené. Jsou různé způsoby biologické léčby, které ovlivňují :

·         samotného pacienta (imunoterapie)

·         cílená léčba  -rozpoznává a cíleně ničí nádorové  buňky  

                            (  inhibitory  tyrozínkináz,  mTOR  inhibitory…,

                                                                   podmínkou je určení cílové struktury na povrchu     

                                                                   nádorových buněk). Někdy se ji říká i léčba malými

                                                                   molekulami.  

·         ovlivňují  proces novotvorby cév v nádoru (antiangiogenní léčba).

            Biologická léčba je  obvykle méně toxická než chemoterapie, ovšem nelze ji použít              

            u všech typů   nádorů.

            Limitace biologické léčby:

a)      ne všechny typy nádorů mají na svém povrchu cílové struktury a tedy je nelze rozpoznat

b)      tzv heterogenita nádoru: nádorové buňky nejsou všechny stejné a navíc mohou v čase měnit svoje povrchové znaky (i když pocházejí z jedné „mateřské“ buňky, která se nekontrolovatelně množí, mohou se  od sebe lišit  stejně jako např v rodině sourozenci nebo bratranci či sestřenice)

 

                  

          

c)      povrchové znaky primárního nádoru a metastáz se mohou lišit ( potvrzené

      např. u metastatického nádoru prsu)

d)     vznik rezistence nádoru ( tj ztráta citlivosti na danou léčbu) – nádor v čase změní

      svoje povrchové znaky a přestane na léčbu reagovat

 

            Zavedení biologické léčby do léčebného algoritmu zhoubných onemocnění

            u dětí a dospívajících mělo ve srovnání s onkologií dospělého věku  zpoždění více

            než  10 let. Tento rozdíl je způsoben odlišnými věkově specifickými typy tzv 

            dětských nádorů a jejich odlišným klinickým chováním, dobrou odpovědí na

            standardní léčbu (většinou chemoterapií). Dnes dokážeme vyléčit v České republice

            více jak  85% pacientů.

 

             Křivka přežívání dětí a dospívajících v České republice se solidními nádory

Křivka přežívání dětí a dospívajících v České republice s leukémiemi

 

3.   hormonální léčba se používá u určitých typů nádorů, které mají hormonální

      receptory a jsou citlivé na léčbu hormony. Většinou se jedná o nádory staršího

      věku ( karcinom prostaty), u mladších věkových skupin se hormonální léčba

      používá u karcinomu prsu.U tzv dětských typů se hormonální léčba kromě

      kortikoidů nepoužívá.

 

Lokální léčba: je léčba, která řeší většinou lokálně primární nádor, neřeší metastatický rozsev.

1.      chirurgická léčba (operace) je nejstarším způsobem léčby zhoubných nádorů.

Odstranění nádoru je pro osud pacienta nesmírně důležité. Z onkologického hlediska je důležité:

       a) správné načasování: primární operace – operace bez předchozí léčby

                                            oddálená operace  - operace po neoadjuvantní léčbě

       b) rozsah operace: radikální – až do zdravé tkáně

                                     marginální – nádor dosahuje (mikroskopicky) k hranici

                                                          operační rány

                                     parciální – částečné odstranění nádoru, zůstává viditelný

                                                       zbytek nádoru

                                     debulking – zmenšení nádoru

                                     biopsie – odebrání vzorky nádoru

     

2.      radioterapie (ozařování): je formou lokální léčby, protože se ozařuje pouze místo primárního nádoru a jeho okolí nebo místo metastázy. Celotělové ozáření je pouze součástí specifických přípravných režimů před transplantací kostní dřeně. Limitující faktory ozařování:

                    - citlivost nádoru na záření (radiosenzitivita nádoru)

                    - citlivost resp. odolnost okolních tkání na záření (radiorezistence okolí)

                           - velikost pole a dávky ozařování

                    - věk ( u malých dětí je velké riziko vzniku pozdních následků, s vyšším

                               věkem toto riziko výrazně klesá)

                         

Podpůrná léčba: je léčba jednak příznaků samotného nádoru, jednak vedlejších účinků a komplikací protinádorové léčby. Podpůrná léčba zahrnuje

                             léčbu bolesti

                             léčbu nevolnosti a zvracení

                             péči o výživu, prevence malnutrice

                             péči o kůži a sliznice

                             léčbu infekčních komplikací

                             léčbu krvácení a poruch srážlivosti krve

                             psychologickou léčbu

                             rehabilitaci

                            

Alternativní léčba: často diskutovaná, je to léčba používaná místo standardní onkologickéléčby a podávaná je  proti doporučení ošetřujícího lékaře.

Rizika alternativní léčby:

a)         oddálení efektivní onkologické léčby, snížení šance na vyléčení a tím přímé ohrožení života pacienta

b)        celkové zhoršení stavu pacienta přímým vlivem alternativní léčby ( extrémní diety)

c)         klamný příslib vyléčení (žádný seriozní onkolog nemůže garantovat a přislíbit vyléčení, může pouze nabídnout šanci vyjádřenou v % odhadu vyléčení), kdežto při alternativní léčbě je obvykle slíbeno vyléčení

d)        léčitel nenese za „svou léčbu“ a její výsledky žádnou odpovědnost

e)         obvykle je tato léčba finančně náročná

f)         nebyl prokázán efekt u nejčastěji používaných metod alternativní léčby ( Iscador,

       Irisap, Ovosan, žraločí chrupavka, mumio, Bérešovy kapky, Breussova

       dieta, „vyhladovění“ nádoru použitím inzulinu atd…)

 

 Komplementární léčba se používá spoluse standardní onkologickou léčbou  po domluvě s ošetřujícím lékařem.

Formy alternativní léčby:

        1. Tzv duševní medicína (založena na víře, že mysl je schopna ozdravit tělo)

                      joga, meditace, hypnóza, kreativní léčba (muzika, malování,tanec…)

 

        2. Biologicky zaměřena léčba( používá přírodní produkty ) – vitaminy, rostlinné

                     produkty, živočišné produkty

 

        3. Manipulativní a tělesně zaměřená léčba (masáže, reflexologie, akupunktura

                     chiropraktické metody)

 

        4. Léčba energií (založena na víře, že tělo má energické pole, které může být

                      použito k léčbě) – tai chi, reiki, léčebné doteky….

 

Jakoukoli formu komplementární léčby je vždy nutné předem prodiskutovat s ošetřujícím lékaře - riziko nežádoucích lékových interakcí  může vést

a)      ke zvýšení toxicity onkologické léčby

b)      ke snížené účinnosti onkologické léčby

c)      k nepředpokládaným reakcím organizmu